Textový editor - vodnické pověsti

Zadání:

1. Otevřete si vzorový text v dokumentech
2. Najděte pět chyb a opravte je (chyby typu želvaaaaaaaaaaaaaa). (Ostatní podtržená slova nejsou chyby)
3. Vyprávění rozdělte (pokud je třeba) na tři pověsti s třemi nadpisy
4. Písmo celého dokumentu změňte na Times New Roman 
5. Vyprávění vytvořte hlavní nadpis (Volyňské pověsti hastrmanské) - udělejte ho tučným písmem velikosti 18 a zarovnejte ho na střed
6. Podnadpisy na velikost 14 - zarovnané do bloku
7. Text povídek na velikosti 12 - zarovnaný do bloku
8. V první odstavci zvýrazněte kurzívou přímou řeč
9. Zdroje zarovnejte vpravo
10. Z internetu stáhněte tři obrázky, které odpovídají pověstem
11. Nasdílejte s vyučujícím

Vzorový text:

Hastrmaaaaaaaaaaanní dukát

Byl jeden hastrman přímo v loukách u města. Tenhle ovšem nelákal lidi na pentličky, ale na vodnické zlato. Jednou se tudy vracel domů pocestný. Je sychravo, dýmka mu vyhasla a on se už těší na teplo u kamen. Tu spatřil na břehu řeky hromádku žhavých uhlíků. Hned se zaradoval, že si může zapálit. Sejde k vodě a právě včas. Vidí, jak pod hladinou mizí mužíček s rybími vousy a vypoulenýma očima. Muž byl však zdvořilý, a tak na vodníka zavolal: "Pozdraaaaaaaaaaaaaaaaaaav Pánbu, mohl bych si vzít uhlíček? Jen dýmku zapálit!" Hastrman vykoukl nad hladinu, zpytavě si pocestného přeměřil a zahuhňal: "Můžeš, ale podruhé už nechoď." Muž honem vhodil jeden uhlík do dýmky, zaklapl ji a radši přidal do kroku, aby už byl doma. Tam užaslé rodině vyprávěl o svém střetnutí s vodníkem. Tu mu babička povídá: "Ukaž dýmku," neboť věděla své. Muž odklopil víčko a vyndal odtud… zlatý dukát! Teprve teď mu stará žena pověděla, jak vodníci lákají lidi na uhlíky, které se mohou změnit ve zlato, a jak často končí lidská chtivost smrtí ve vodách.

Poslední vodník volyňský

Při obecním mlýnu ve Vooooooooooooooolyni hospodařil jeden vodník. V noci se plížil po mlýnici a lekal mleče, takže přes noc musel mlýn často stát. Pan otec přemýšlel, jak by se nezvaného hosta zbavil. Až jednou přišel do mlýna krajánek, který nabídl mlynářovi, že ho vodníka zbaví. Krajánek si opatřil lýkový provaz a odebral se na noc do mlýnice. O jedenácté skřípla dvířka a vodník byl tu. Za pár okamžiků se už bezmocně zmítal ve smyčce. Když poznal, že neuuuuuuuuuuuuuuuuuteče, začal s prosíkem. Nakonec musel slíbit, že se vystěhuje z města a již nikdy do něj nevkročí, ani po suchu, ani po vodě. Od té doby již vodníci ve Volyni nejsou.

Konec vodníka

Při hájovně Boubalově býval malý rybníček. Kdysi tam chodíval stařeček Roučů a zkoušel chytat ryby. Na hrázce tam v poledne sedával vodník a vyhříval se na sluníčku. Jednou se tam k nim zatoulal pes ze vsi a na vodníka se vztekle vrhl. Starý Rouča nemeškal a prutem psa odehnal. Plynula léta, plynula voda a chalupník měl stále plný kooooooooooooooooooooooooš úlovků. Jednou však přízeň vodníkova ustala, do rybníka se nastěhoval nový vody pán a sotva stařeček nahodil, byl stažen pod vodu. A kdyby tam nebylo mělko, sotva by se zachránil. Od té doby tam už nikdo ryby chytat nechodil.

Zdroje:

https://povesti.knih-pt.cz/povest/detail/419

https://povesti.knih-pt.cz/povest/detail/423

https://povesti.knih-pt.cz/povest/detail/513